Na nábřežní promenádě v Marbelle
O Španělsku - Nemovitosti ve Španěls
Menu
Nemovitosti v České Republice
Reklama
Kontaktní informace
Užitečné odkazy
Marbella: luxusní enkláva na Costa del Sol není jen pro boháče
Nejjižnější část španělského pobřeží, Costa del Sol (Slunečné pobřeží), se v minulých desetiletích stala symbolem masové turistiky. Hlavně v blízkosti Málagy se najdou oblasti, kde se betonové komplexy novodobých hotelů a apartmánů skutečně táhnou, kam až oko dohlédne. Pokud toto zrovna není vaše představa o trávení ideální dovolené, jeďte dál na západ, směrem na Gibraltar se betonové sevření poněkud uvolňuje a zase se můžete volněji nadýchnout.
V Marbelle, položené zhruba na půl cesty mezi Málagou a Gibraltarem, se můžete cítit tak trochu "v lepší společnosti" a místo navíc skýtá užitečné poučení o tom, jak takový luxusní resort vlastně přišel na svět.
Hřiště pro vyvolené
Dnešní Marbella, město čítající asi 75 000 stálých obyvatel, má sice nekompromisní pověst letoviska pro bohaté, ale skutečnost je méně horká, než byste možná čekali. Kdo touží po drahých hotelech nebo alespoň chce okouknout výstavné nemovitosti těch, kteří jsou "za vodou", tak si sice na své přijde také, zejména v asi šest kilometrů dlouhém pásu mezi Marbellou a luxusním jachetním přístavem Puerto Banús. Samotné město však působí překvapivě civilně.
Marbella. Plaza de los Naranjos
Na rozdíl od jiných, uměle vybudovaných letovisek na Costa del Sol má totiž Marbella pěkné historické centrum sestávající z labyrintu křivolakých uliček a tichých zákoutí, kde můžete místy mít problém vyhnout se ostatním kolemjdoucím. Všechny cesty tady vedou na Plaza de los Naranjos (Pomerančové náměstí), stíněné, jak jinak, vzrostlými pomerančovníky. Renesanční radnice s typickými balkony i řada okolních domů si uchovala původní podobu z období počátku novověku, a to navzdory faktu, že Marbella byla značně poškozena za španělské občanské války (1936–1939).
Jak to všechno začalo
Ještě za 2. světové války žilo v Marbelle jen asi tisíc duší a následující prudký rozvoj "upper-class" turismu se tu odehrál v podstatě náhodou. Tehdy se totiž v oblasti, proslulé mimořádně příjemným podnebím po celý rok, usadil zámožný markýz Ricardo Soriano a začal sem zvát své bohaté přátele.
Sierra de las Nieves. Pohled z vyhlídky Guarda Forestal na El Burgo
Markýzův synovec Alfons von Hohenlohe pak v roce 1954 přestavěl rozlehlou venkovskou usedlost Finca Santa Margarita na prestižní Marbella Club, do kterého se začali sjíždět aristokraté, bankéři, filmové hvězdy a další celebrity. Tím bylo o pověsti Marbelly rozhodnuto.
Na začátku 70. let pak o pár kilometrů dál vznikl luxusní jachetní přístav Puerto Banús, na nějž navázaly drahé restaurace, bary a luxusní nákupní centra. Puerto Banús i dnes na rozdíl od vlastní Marbelly skutečně působí snobsky, stačí se porozhlédnout po značkách aut či po vývěsních štítech místních obchodů.
Gibraltar v dáli
Pláže se v Marbelle a okolí táhnou v délce asi třiceti kilometrů a v centrální části bezprostředně přiléhají k zástavbě města. Od kteréhokoli hotelu či apartmánu je to k moři nejvýše pár minut chůze. Převažuje písek s pozvolným vstupem do vody a pokud si vyberete pláž blízko centra, tak na ní sami samozřejmě nebudete, dál od města bývá volněji. Za jasného počasí se vám odtud jihozápadním směrem otevře nevšední výhled. Ve vzdálenosti asi 50 kilometrů lze totiž dobře rozeznat oba břehy Gibraltarského průlivu, a to gibraltarskou Skálu na evropské straně i její africký protějšek, španělskou Ceutu.
Moře bude v Marbelle, stejně jako jinde v okolí, pravděpodobně chladnější, než byste čekali, i v parném létě povrchová teplota vody zpravidla jen mírně převyšuje 20 °C. Důvodem je chladné hlubinné proudění z Gibraltarského průlivu, které právě v této části španělského pobřeží vystupuje na povrch. Mořská voda je zde tak značně chladnější než v severněji ležících oblastech při Costa Blanca nebo Costa del Azahar. Koupel v relativně chladnější vodě může být ale spíše osvěžující, protože vzduch se v Marbelle naopak ohřívá víc než dost, denní teploty přes 30 °C jsou tu od června do září normou.
Umění cestou na pláž
Pro pěší cestu z města na pláž je nejsnazší použít široký pěší bulvár Avenida del Mar, ozdobený desítkou soch Salvadora Dalího. Světoznámý umělec neměl sice k Marbelle žádný bližší vztah a jeho díla se tu ocitla tak trochu z moci peněz. V 90. letech 20. století je totiž pro tehdy již velmi bohatou Marbellu nechal nakoupit místní starosta, krajně pravicový populista a kontroverzní podnikatel Jesus Gil. To by ale nemělo hodnotu Dalího děl v Marbelle snižovat.
Skulptury jsou v kontextu umělcovy ostatní tvorby spíše uměřené, prosté divokých excesů či příliš extravagantních témat, a tím stravitelné pro větší počet návštěvníků. Na Avenidě del Mar tak můžete tiše přemýšlet o tom, kam asi směřuje Kosmický slon či co chce říci torzo nahé ženy směřující kamsi nahoru po veliké ulitě.
Do bílých vesnic
Až vás přestane bavit polehávání na pláži či pozorování lidí na marbellské promenádě, vypravte se alespoň na jeden den na průzkum vnitrozemí. Potřebujete k tomu auto, které se v této části Evropy dá půjčit na každém druhém rohu za pár korun, a andaluské vnitrozemí bude vaše. Nabízí se třeba návštěva asi 45 kilometrů vzdálené Rondy, o tom jsme psali v článku Úžasný koktejl přírody, památek i cen. Na Costa del Sol se ořejete i na podzim. Pokud ale vyrazíte z Marbelly zavčas, natáhněte to ještě dál, až do oblasti proslulých Pueblos blancos, tedy bílých vesnic či spíše bílých městeček.
Grazalema
Pueblos blancos dělají čest svému jménu. Bez výjimky bíle natřené fasády domů se ostře odrážejí od tmavých tónů okolní krajiny a zejména za nízkého slunce vytvářejí úžasné barevné kontrasty. Z Marbelly je nejsnáze přístupné Casares, kam vede cesta lemovaná korkovými duby a piniovými háji. Mnohem méně turistů pak zajede až do Grazalemy, jedné z centrálních bílých vesnic položené dál od pobřeží. A snad nejkrásnější polohu má Zahara de la Sierra, jejíž uličky šplhají po strmých stráních kopce korunovaného ruinami pevnosti.
Zdroj: Idnes.cz